Ze Slezského sedla na Sněžku

 
 
« zpět na předchozí stránku
 

Sněžka

 
Krkonoše

Do Slezského sedla k Špindlerově boudě vyrazíme ze Špindlerova Mlýna pohodlně autobusem po silnici, dokončené po první světové válce.

Zotavovna v sedle stojí na místě budovy vystavěné bedřichovským rychtářem Špindlerem roku 1824. Výlet po jednom z nejkrásnějších úseků cesty česko-polského přátelství zahájíme dosti namáhavým stoupáním po severním úbočím Malého Šišáku (1440 m n. m.). Cesta je kamenitá, nerovná a vede po polském území.

Procházíme pásem kosodřeviny, která nám nebrání v krásných výhledech do Jeleniogorské kotliny a na horská pásma, která jí obklopují. Na západě je to Wysoki Grzbiet Izerski, na severu Gory Kaczawskie a na východě Rudawy Jnowickie.

První zastávkou je Polední kámen (Stonecznik – 1423 m n. m.) žulový útvar, zdaleka viditelný a opředený řádkou pověstí. Jeho tvar, připomínající směrem k severu lidskou postavu, zadal příčinu, že vystřídal v minulosti celou řadu jmen (mj. Mnich, Starosta, Čertův Kámen aj.). Z dálky viditelný útvar obyvatelů severního podhůří slouží jako zajímavé sluneční hodiny. Slunce nad ním kulminuje v pravé poledne.

Zde najdeme stopy po významné hřebenové boudě, kterou dal postavit slezský Krkonošský spolek roku 1889 jako ukázkové zařízení cestovního ruchu pro pohoří. Chalupa prince Jindřicha vyhořela z neobjasněných okolností roku 1947 a nebyla už opravena. Za hezkého počasí jde o nejkrásnější výhledové partie v Krkonoších, jimž vévodí Sněžka. Od křižovatky Spalona Stražnica jdeme již rovně ke Schronisku pod Sniežka a tam se rozhodneme, kam budeme pokračovat.

Výstup na Sněžku je jistým završením našeho putování.

Vrátíme se přes Luční boudu a Kozí hřbety.