Cestou Labským dolem

 
 
« zpět na předchozí stránku
 

Cestou Labským dolem

 
Krkonoše

Ze Špindlerova Mlýna vykročíme po modré značce po levém břehu Labe kolem hotelu Savoy a kolem údolí stanice sedačkové lanovky na Medvědín (1235 m n.m.)
U Dívčí lávky na soutoku s Bílým Labem začíná vlastní Labský důl a také první turistická cesta v Krkonoších, tzv. Harrachovská cesta, podle jejího zřizovatele hraběte Jana z Harrachu, který ji dal vybudovat roku 1879. Právě zde u Dívčí lávky se na ní vybíralo mýto.

Labský Důl je horské údolí, 8 km.

Dlouhé, které vymodeloval ledovec v době největšího zalednění až 5km. Dlouhý.
Zbytky morénového valu můžeme pozorovat už poblíž ústí Medvědího potoka, který se vlévá do Labe zleva. Po přechodu mostu na levý břeh Labe se údolí rozšiřuje. Místo bylo kdysi vybráno pro umístění harrachovské pily, která využívala síly mladého Labe.

Při další chůzi se přiblížíme po stále široké a pohodlné cestě k Dolnímu Labskému Vodopádu, nad ním ale končí tento úsek, který je v zimě používán jako běžecká trasa ze Špindlerova Mlýna.
Cesta je horší a zvedá se. Přecházíme přes Pudlavu, která zde nad mostem vytváří vodopád. Z pěkného vyhlídkového místa na skalisku můžeme dobře pozorovat následky laviny , která v březnu 1956 na protějším svahu zničila 9 ha lesa. S obrovskou setrvačnou silou vyjela přes koryto Labe až do protisvahu. Kráčíme dál odlesněným prostorem po těžbě porostů poškozených emisemi, kde se často pracuje za pomocí vrtulníků. Pak bývá cesta z bezpečnostních důvodů uzavřena. Na protější straně se nám otvírají pohledy na na jednotlivé jámy Labského dolu, v pořadí Harrachova, Pančavská, Navorská a Labská rokle.

Ve svahu poblíž vodopádu je též ukryt vchod do rozsedlinové jeskyně Krakonošovy klenotnice opředené několika pověstmi .
Po přechodu dřevěné lávky přes Labe nastává budovatelský (pracovalo se tu s trhavinou) i turisticky nejobtížnější úsek výstupu k Labské boudě. Prudké stoupání je poněkud mírněno serpentinami, z nichž jedna se maximálně přiblíží k dolní partii Labské rokle, na jejíž dno spadá Labský vodopád o úctyhodné výšce 35 metrů.

Výstup po kamenitém chodníku končí na ploché terase, kde stála bývalá Labská bouda, která vyhořela 6.1.1965. K její moderní nástupkyni výše ve svahu máme pár metrů a zde se rozhodneme pro odpočinek v bufetu nebo v restauraci .

Dodnes jsou opodstatněné pochybnosti o vhodnosti její existence v tomto místě, protože se svým řešením značně vymyká prostředím v němž se nalézá. Od Vrbatovy boudy se spouštíme po červené značce horskou silnicí poněkud na úbočí Krkonoše s krásnými výhledy na údolí Jizery a celou rozsáhlou oblast západního Podkrkonoší. Pak ale červená odbočí po pěšině do kosodřeviny a zakrátko jsme na Šmídově vyhlídce, kde se rozloučíme s panoramatem Slezského hřebene a s pohledem na celé Sedmidolí. Ze Šmídovy vyhlídky pokračuje dosti příkrý sestup na Horní Mísečky.

Čilé středisko zimních sportů, na jehož nedávnou hornickou minulost upamatovává jeden z objektů jménem Cáchovna.
V padesátých letech tu byli ubytováni horníci provádějící rudný výzkum (uran) na úbočích Medvědína.

Z křižovatky na okraj louky opět poměrně příkře scházíme po červené nejprve na Bedřichov a mezi objekty vojenské zotavovny dál do centra Špindlerova Mlýna.